Stres. Ničí vás, tloustnete kvůli němu, jenže stejně se mu neubráníte. Nebo Ano? Naše ,,čtenářka" vyzkoušela ANTISTRESOVOU DIETU.
Ivona Souralová.
V poslední době se na mě všechno valí. Kombinace kontorlních prací, desetistránkové seminárky do školy, malování bytu a kvůli tomu všemu i zanedbvávání partnera mi způsobuje svírání hrdla a bušení srdce. Cítím, že stačí málo, a vyletím jako čertík z krabičky. Jenže i to málo se děje. Článek musím na poslední chvíli přepsat a malíř onemocněl, takže jsem si kvůli němu brala zbytečně volno. Mám chuť ho zabít, ale místo toho si hned po ránu vylévám vztek na příteli, který je kvůli 20minutám zpoždění zahlcen přehradou výčitek. Je mi jasné, že takhle to už dál nejde....
O to víc mě zajímá informace, že od stresu pomůže i změna stravy. Sice vás neuchrání od toho, abyste se nervovala, ale může zlepšit situaci, a to výrazně. Proto vyrážím za Ing. Petrem Havlíčkem, aby mi poradil, co dělám špatně a co mohu zlepšit.
Úplně nejdířv mě zajímá, proč když jsem ve stresu, to vždycky zkončí tím, že zapomenu na své předsevzetí žít zdravě a v noci jím sušenky a piju kolu?
,,Stres je vlastně poplach, který organismus vyvolá v reakci na určitý podnět - ať už mám hlad anebo se mě někdo chystá zabít. V těle, které je vlastněv jakémsi "stand-by" režimu, se zvedne hladina hormonů, glukózy a kyselin (tedy energie v těle) i tlak. Ten rozežene krev po celém těle tak, aby byl kyslíkem a glukózou zásobován hlavně mozek." vysvětluje Petr Havlíček. Tělo tak spotřebovává více cukru než normálně, což se projevuje neovladatelným hladem nebo chutí na sladké.
,,Druhá věc je, že v krvi neustále cirkuluje zvýšený podíl mastných kyselin, které měly sloužit ke svalové práci. Jenže člověk v tu chvíli žádnou nedělá, část jich sice spotřebuje srdce, ale tady,"
V poslední době se na mě všechno valí. Kombinace kontorlních prací, desetistránkové seminárky do školy, malování bytu a kvůli tomu všemu i zanedbvávání partnera mi způsobuje svírání hrdla a bušení srdce. Cítím, že stačí málo, a vyletím jako čertík z krabičky. Jenže i to málo se děje. Článek musím na poslední chvíli přepsat a malíř onemocněl, takže jsem si kvůli němu brala zbytečně volno. Mám chuť ho zabít, ale místo toho si hned po ránu vylévám vztek na příteli, který je kvůli 20minutám zpoždění zahlcen přehradou výčitek. Je mi jasné, že takhle to už dál nejde....
O to víc mě zajímá informace, že od stresu pomůže i změna stravy. Sice vás neuchrání od toho, abyste se nervovala, ale může zlepšit situaci, a to výrazně. Proto vyrážím za Ing. Petrem Havlíčkem, aby mi poradil, co dělám špatně a co mohu zlepšit.
Úplně nejdířv mě zajímá, proč když jsem ve stresu, to vždycky zkončí tím, že zapomenu na své předsevzetí žít zdravě a v noci jím sušenky a piju kolu?
,,Stres je vlastně poplach, který organismus vyvolá v reakci na určitý podnět - ať už mám hlad anebo se mě někdo chystá zabít. V těle, které je vlastněv jakémsi "stand-by" režimu, se zvedne hladina hormonů, glukózy a kyselin (tedy energie v těle) i tlak. Ten rozežene krev po celém těle tak, aby byl kyslíkem a glukózou zásobován hlavně mozek." vysvětluje Petr Havlíček. Tělo tak spotřebovává více cukru než normálně, což se projevuje neovladatelným hladem nebo chutí na sladké.
,,Druhá věc je, že v krvi neustále cirkuluje zvýšený podíl mastných kyselin, které měly sloužit ke svalové práci. Jenže člověk v tu chvíli žádnou nedělá, část jich sice spotřebuje srdce, ale tady,"

upozorňuje Petr Havlíček a ukazuje přitom na břicho. ,,Proto stresařům rostou pupky," dodává nekompromisně.
Teď je ale na čase podívat se konkrétně na mé tělo a jídelníček. Po vyšteření na přístroji bodystat, jenž přesně analizoval mé tělesné složení (procento tuku, vody, aktivní tělesné hmoty...), následuje mě řízení zcela novým přístrojem. Této metodě se říká nepřímá kalorimetrie. Při ní se přesně spočítá, kolik energie potřebuji na zajištění základních životních stanoví, jaký podíl mají na spalování energie tuky. Ležím s gumovým náhubkem, který měří můj dech: mám v klidu relaxovat a na nic nemyslet, což je dost těžké...
NIcméně oba přístroje mě důkladně prokoukly a prozradily např. že mám vysokou spotřebu cukru. (Může za tím být mé usilovné přemýšlení během měření, ale také to, že se mi cukry ve vyšší míře přeměňují na tuky!) Poté si do posledního drobku po celý týden zapisuji vše, co pozřu za jeden týden.
Až pak přichází analýza. Jak se tedy zbavit stresu? ,,1. , co můžete udělat, je, že ani ve stresu nebuete zapomínat jíst," radí Petr Havlíček. ,,Je třeba, abyste měla neustále plnou "nádrž", tedy plná játra glykogenu, kter plynule zásobují organismus cukrem." ,,A v případě, že to nedodržím?" ptám se realisticky. ,,Tak začnete mít chuť na sladké a místo rozumu vás ovládnou emoce: podrážděnost, agrese, depresivní stavy. Navíc hladový mozek dělá chybná rozhodnutí..."
vypočítává Petr Havlíček přesvědčivě.
Potom přecházíme ke konkrétním příkladům, čemu bych se měla vyhnout. Jako první Petr Havlíček vykopává: ,,Káva! Lidé ji většinou pijí, aby vydrželi, ale kona přitom způsobuje jen další stres," vysvětluje a přirovnává ji k vozkovi, který bičem stříská unaveného koně, jen aby z něj vykřesal ještě zbytky síly. Úplně ji ale nazatracuje. ,,Pokud je ale kvalitní, je velmi cenným zdrojem antioxidantů," říká Havlíček a dodává, že pomoci může jen ve chvíli, kdy člověk finišuje s nějakým úkolem. ,,Jinak ale platí, že ve stresu nesmíte pít energy drinky, nápoje s kofeinem, silné černé čaje, stimulanty a tak dále. Protože ty situaci jen zhoršují." Takže můj zvyk přežívat krize s láhví kokakolyna stole se vlastně míjí účinkem.
Vyhýbat bych se měla i věcem , které rozkmitávají hladinu krevního cukru, tedy potravinám s vysokým glykerickým obsahem indexem. Kromě sladkostí je podle Petra Havlíčka v tomto ohledu zrádné hlavně bílé pečivo (uměle totiž vyvolává stres, i když člověk ve stresu není). ,,Takže místo čokolád a rohlíků je třeba zvolit jídla s nízkým glykerickým indexem, to znamená tmavé pečivo, müsli, celozrnné těstoviny a rýži... Nebo aspoň jíst menší porce v menších intervalech, aby byly sacharidy doplňovány plynule a ne až ve chvíly, kdy je problém," zní základní pravidlo výživového specialisty.
Mám ale v takovém režimu vůbec nárok na klasický oběd? ,,Ano, ale jídlo by vás nemělo zatížit, mělo by vám poskytnout maximum energie - nikoli však té, která vám rychle vhrkne do krve a ukládá se jako sádlo, ale té, co se bude uvolňovat postupně. Je ale potřeba mít na mysli, že i když zvolíte sebelepší parametry, jídlo vás vždycky trochu vyčerpá, protože ho musíte strávit." Za nejhorší variantu pak Petr Havlíček považuje jít na oběd do restaurace hladový, na jídlo čekat, a ještě se provokovat tím, jak číšníci nosí jídla okolo. Naopak doporučuje zůstat po jídle půl hodiny v klidu, třeba si přečíst noviny a pak teprve začít něco dělat.
Mazi potraviny, které by v mém jídelníčku neměly chybět, petří především dostatek bílkovin, už zmíněnécelozrnné pečivo nebo těstoviny či rýže natural. A také pochopitelně zelenina a ovoce, ve kterých je vitamin C či B (v zelené zelenině), nebo semínka (kvůli hořčíku). Nemám zapomínat na pitný režim.
Nechce se mi věřit, že vše je jen záležitostí složitého mechanismu.
Teď je ale na čase podívat se konkrétně na mé tělo a jídelníček. Po vyšteření na přístroji bodystat, jenž přesně analizoval mé tělesné složení (procento tuku, vody, aktivní tělesné hmoty...), následuje mě řízení zcela novým přístrojem. Této metodě se říká nepřímá kalorimetrie. Při ní se přesně spočítá, kolik energie potřebuji na zajištění základních životních stanoví, jaký podíl mají na spalování energie tuky. Ležím s gumovým náhubkem, který měří můj dech: mám v klidu relaxovat a na nic nemyslet, což je dost těžké...
NIcméně oba přístroje mě důkladně prokoukly a prozradily např. že mám vysokou spotřebu cukru. (Může za tím být mé usilovné přemýšlení během měření, ale také to, že se mi cukry ve vyšší míře přeměňují na tuky!) Poté si do posledního drobku po celý týden zapisuji vše, co pozřu za jeden týden.
Až pak přichází analýza. Jak se tedy zbavit stresu? ,,1. , co můžete udělat, je, že ani ve stresu nebuete zapomínat jíst," radí Petr Havlíček. ,,Je třeba, abyste měla neustále plnou "nádrž", tedy plná játra glykogenu, kter plynule zásobují organismus cukrem." ,,A v případě, že to nedodržím?" ptám se realisticky. ,,Tak začnete mít chuť na sladké a místo rozumu vás ovládnou emoce: podrážděnost, agrese, depresivní stavy. Navíc hladový mozek dělá chybná rozhodnutí..."
vypočítává Petr Havlíček přesvědčivě.
Potom přecházíme ke konkrétním příkladům, čemu bych se měla vyhnout. Jako první Petr Havlíček vykopává: ,,Káva! Lidé ji většinou pijí, aby vydrželi, ale kona přitom způsobuje jen další stres," vysvětluje a přirovnává ji k vozkovi, který bičem stříská unaveného koně, jen aby z něj vykřesal ještě zbytky síly. Úplně ji ale nazatracuje. ,,Pokud je ale kvalitní, je velmi cenným zdrojem antioxidantů," říká Havlíček a dodává, že pomoci může jen ve chvíli, kdy člověk finišuje s nějakým úkolem. ,,Jinak ale platí, že ve stresu nesmíte pít energy drinky, nápoje s kofeinem, silné černé čaje, stimulanty a tak dále. Protože ty situaci jen zhoršují." Takže můj zvyk přežívat krize s láhví kokakolyna stole se vlastně míjí účinkem.Vyhýbat bych se měla i věcem , které rozkmitávají hladinu krevního cukru, tedy potravinám s vysokým glykerickým obsahem indexem. Kromě sladkostí je podle Petra Havlíčka v tomto ohledu zrádné hlavně bílé pečivo (uměle totiž vyvolává stres, i když člověk ve stresu není). ,,Takže místo čokolád a rohlíků je třeba zvolit jídla s nízkým glykerickým indexem, to znamená tmavé pečivo, müsli, celozrnné těstoviny a rýži... Nebo aspoň jíst menší porce v menších intervalech, aby byly sacharidy doplňovány plynule a ne až ve chvíly, kdy je problém," zní základní pravidlo výživového specialisty.
Mám ale v takovém režimu vůbec nárok na klasický oběd? ,,Ano, ale jídlo by vás nemělo zatížit, mělo by vám poskytnout maximum energie - nikoli však té, která vám rychle vhrkne do krve a ukládá se jako sádlo, ale té, co se bude uvolňovat postupně. Je ale potřeba mít na mysli, že i když zvolíte sebelepší parametry, jídlo vás vždycky trochu vyčerpá, protože ho musíte strávit." Za nejhorší variantu pak Petr Havlíček považuje jít na oběd do restaurace hladový, na jídlo čekat, a ještě se provokovat tím, jak číšníci nosí jídla okolo. Naopak doporučuje zůstat po jídle půl hodiny v klidu, třeba si přečíst noviny a pak teprve začít něco dělat.
Mazi potraviny, které by v mém jídelníčku neměly chybět, petří především dostatek bílkovin, už zmíněnécelozrnné pečivo nebo těstoviny či rýže natural. A také pochopitelně zelenina a ovoce, ve kterých je vitamin C či B (v zelené zelenině), nebo semínka (kvůli hořčíku). Nemám zapomínat na pitný režim.
Nechce se mi věřit, že vše je jen záležitostí složitého mechanismu.

Mám totiž pocit, že ve stresu mi "pomáhá" i to, když můžu zašustit papírem čokolády nebo ponořit prsty do misky s buráky. Tedy že se jedná oí psychiský návyk.
Jak se mám obrnit proti tomuhle? ,,Zjuste si najít jinou činnost nebo rituál, které vám vykompenzují vaši závyslost," radí Petr Havlíček a doporučuje, ať takové potraviny nemám ani na dohled. Napadá mě, že bych třeba místo čokolády mohla po každém jídle pít heřmánkový čaj.
Vybavená novým jídelníčkem se následující týden stravuji téměř vzorně. Největší problém je dopovat se co dvě hodiny, aby mi hladina cukru v krvi neskákala jako na trampolíně. Stejně tak mi i večer při psaní chybí kola, jinak jsem ale z menu nadšená. A dostavují se i positivní výsledky! Kupodivu a záhy jsem zapomněla, že existuje něco jakjo chuť na sladké (už nemám ani nutkánídojídat se čokoládou a nevadí mi, že po večeři nemám žádný desert). Navíc už po obědě nezívám jako o závod a ještě v podvečer mám pocit, že mi to skvěle myslí. Dokonce mi i zbývá energie na cvičení. Jsem opravdu překvapená - ze svých návyků jsem změnila zdánlivě jen trochu, a přitom výsledky jsou obrovské...
Jak se mám obrnit proti tomuhle? ,,Zjuste si najít jinou činnost nebo rituál, které vám vykompenzují vaši závyslost," radí Petr Havlíček a doporučuje, ať takové potraviny nemám ani na dohled. Napadá mě, že bych třeba místo čokolády mohla po každém jídle pít heřmánkový čaj.
Vybavená novým jídelníčkem se následující týden stravuji téměř vzorně. Největší problém je dopovat se co dvě hodiny, aby mi hladina cukru v krvi neskákala jako na trampolíně. Stejně tak mi i večer při psaní chybí kola, jinak jsem ale z menu nadšená. A dostavují se i positivní výsledky! Kupodivu a záhy jsem zapomněla, že existuje něco jakjo chuť na sladké (už nemám ani nutkánídojídat se čokoládou a nevadí mi, že po večeři nemám žádný desert). Navíc už po obědě nezívám jako o závod a ještě v podvečer mám pocit, že mi to skvěle myslí. Dokonce mi i zbývá energie na cvičení. Jsem opravdu překvapená - ze svých návyků jsem změnila zdánlivě jen trochu, a přitom výsledky jsou obrovské...